Chlapec v pruhovaném pyžamu

#druhá_světová_válka #holocaust #lidství #nacismus #šoa #totalitní #válečný_zločin #válka

Kniha se řadí do literatury pro děti a mládež, je určena dětem od devíti let. Mně se ale nelíbí, její jazyk je primitivní, krátké věty, bez návaznosti, zejména se ale domnívám, že žádné normální devítileté dítě nemůže být tak naivní jako Bruno. Děti tohoto věku jsou naopak velmi vnímavé a rozlišit, zda je Šmuel na výletě nebo ve vězení, by určitě zvládly. Také popis toho, jak to v táboře chodilo, je nesmyslný.

Děj knihy Chlapec v pruhovaném pyžamu
Chlapec v pruhovaném pyžamu - postavy
John Boyne

Témata

Dětský svět - dospělý svět

V dětském světě se objevuje naivita, nezkušenost, nerozvážnost a prostota - Bruno je naivní asi úplně ve všem, co dělá. Nemá zkušenosti, neví, jak reagovat na situace, do kterých se kvůli pobytu v Osvětimi dostal. Nerozvážně se vydá na druhou stranu plotu, i když ho mohlo leccos varovat - třeba to, jak Šmuel schází, jak špatně jsou na tom jejich mlčenliví sloužící.

Ani dospělí to neměli snadné, museli se vyrovnat se strachem, nutností zatajovat své myšlenky i před svými blízkými, museli plnit povinnosti i takové, které se jim příčily.

Válka v očích dítěte z vlivné nacistické rodiny

Z knihy Témata - Zlodějka knih víme, jak se žilo dětem v Německu v rodinách, které tak úplně nacismus neschvalovaly. Ale jak žily děti v rodinách prominentních nacistů? V jejich domovech se často objevovali vojáci, k Brunově rodině chodil na večeři sám Hitler. Bruno má všeho dostatek, ale ani v jejich domácnosti nevládne svoboda, o spoustě věcí se nesmí mluvit. Jeho rodina bydlí v dobré čtvrti, mají služky, hospodyně, pohodlně cestují, ale mají také povinnosti vůči Hitlerovi, neustálý strach, co kde před kým řeknou.

Válka v očích židovského dítěte

Musí nosit hvězdu, odejít z domova, žít v ghettu, všude je hodně lidí, mají hlad, strach, jsou biti, ztrácí své blízké, všichni dospělí jsou smutní a vystrašení, žádné hry, žádná škola, postupně žádní kamarádi.

Přátelství

Bruno a Šmuel jsou kamarádi, i když jejich kamarádství je postavené na schopnosti mít si co říct. Nic spolu nepodnikají, protože každý je na jiné straně plotu, ale mají si co povídat. Bruno není líný jít hodinu tam a hodinu zpátky, aby se se Šmuelem potkal. Šmuel neloudí od Bruna jídlo, i když má jistě velký hlad. Jsou mezi sebou upřímní, ale každý žije v naprosto odlišném světě, takže zejména Bruno vůbec nemůže chápat význam toho, co mu Šmuel sděluje.

Kompozice

Je chronologická a retrospektivní. V závěru pak autor píše: "To se ví, že se to stalo hodně dávno a nic takového se nemůže opakovat. Ne teď a ne v této době." To je podle mě nemístné a pokrytecké, protože všechny děti nežijí v Evropě, mnohé žijí v místech konfliktů i etnických čistek a podobné věci v moderním hávu prožívají každý den.